Osud jménem Jasper
Byl vlahý letní večer. Alice se procházela ulicemi Chicaga, prahla po krvi. Už to bylo deset let co ji v sanatoriu proměnil upír. Byla tam kvůli svým vizím, už dlouhá léta ji v jejích vidinách navštěvoval tajemný mladík jménem Jasper. Alice se do jeho obrazu zamilovala.
Po chvíli si sedla na lavičku v parku a měla zase jednu ze svých vizí. Viděla se v přenádherných bílých šatech s vlečkou jak s Jasperem kráčí k oltáři.
Po chvíli se zvedla a pokračovala v procházce. Došla do potemnělé uličky, kde pouliční gang mlátil jednoho bezbranného mladíka. Alice se rozběhla a zakřičela: " Nechte ho na pokoji!" . Kluci z gangu se ji lekli a zbaběle utekli.
Alice se sklonila nad bezvládně ležícího mladíka. Byla v šoku, nevěřila svým očím.Byl to Jasper, kluk, kterého už léta vídala ve svých vizích. Alice se lehce pousmála a tiše špitla: " Konečně jsem Tě našla můj drahý". Jasper, který byl na pokraji smrti z posledních sil stiskl Alice ruku a řekl: " Pomoz mi prosím" a poté upadl do bezvědomí.
Alice ho pohladila po tváři a řekla: " Neboj drahý, pomůžu Ti, za chvíli už Ti bude líp." Naklonila se nad jeho šíji a lehce ho kousla do krku. Sála z něj krev, ale po chvíli v sobě našla sílu a přestala.
Z Jasperova těla se vytratil život. Po chvíli v něm zažehla jakási jiskra, přestalo mu bít srdce. Jeho kůže se zbarvila do sněhobílé barvy. Po chvíli se Jasper zase probudil, měl zvláštní pocit, protože cítil obrovskou touhu po krvi.
Sedl si na obrubník, udiveně se podíval na Alice a zeptal se: " Kdo jsi?"Co se to se mnou stalo?" Alice ho vzala za ruku a začala vyprávět: " Víš, už dlouhá léta jsem Tě vídala ve svých vizích. Byla jsem zavřena v sanatoriu pro duševně choré, tolik let jsem Tě hledala až jsem Tě našla. Jsem upírka a z Tebe jsem udělala upíra, svého druha. Budeme spolu navěky."
Jasper si ji se zájmem prohlížel, cítíl zvláštní pocity, bylo mu jasné, že se do Alice zamiloval. Jasper ji nesměle políbil a poté ji řekl: " Jsi velice krásná, děkuji Ti můj anděli. Spasila si moji dui, bez Tebe bych zemřel." Alice se jen lehounce pousmála a odpověděla: " Víš, Ty jsi mým osudem a je nám souzeno být spolu navěky."
Poté se oba zadívali do očí, objali se a vášnivě se políbili. V tu chvíli k sobě oba zahořeli obrovskou a nekonečnou láskou. Po chvíli se od sebe odtrhli a ruku v ruce se vydali vstříc nové udocnosti, která je v jejich " věčných" životech čekala.