1. kapitola - Neskonalé štěstí
Bylo horké srpnové léto roku 1862 a já spěchal domů ke své milované Caroline. v armádě jsem dostal týden propustku, tak se ke své milované neskonale těším. Měl jsem malý utulný domek s velkou zahradou, kousek za městem Texas, který jsem zdědil po své babičce.
Díky svojí Caroline, se kterou jsem už tři roky, prožívám neskonalé štěstí. Jsem rád, že ji konečně po šesti měsících uvidím, nevidíme se moc často, náš vztah je založen především na dopisech, protožě většinu roku sloužím v armádě.
Miluji svoji Caroline. Je to vyjímečná žena. Zbožňuji její překrásné dlouhé černé vlasy, které tak rád hladím. Její kaštanově hnědé oči. Její překrásné rty, které tak rád líbám.
Po dvou dnech jsem byl konečně doma, u té, kterou jsem na světě nejvíc miloval. Přivítala mě s otevřenou náručí a na rty mi vtiskla vášnivý polibek. V našem domku za městem s námi žil i Carolinin bratr Thomas, kterého jsme se po smrti jeho rodičů ujali. Nežili jsme si špatně, dokonce jsme měli i služebnou Lisu, která pomáhala Caroline s naší rozlehlou zahradou.
Chci svoji nejdražší konečně požádat o ruku, touží po tom, že se konečně stane paní Whitlockovou. Plánujeme velkou rodinu a šťastný a dlouhý spokojený život.
Jsem neskonale šťastný a mám vše, co si mladík v mém věku může přát. Jsem nejšťastnější mladík co kdy chodil pod sluncem.