10. kapitola - Smrt Amelie
Ve dvacátých letech dvacátého století začli v Americe novodobé procesy s čarodějnicemi a jinými divnými lidmi. Byla to nejistá doba plná utrpení. Neustále jsme se museli skrývat a raději jsme nevycházeli v noci ani ven.
S Tiimem, který mi připomínal Carolinina mladšího bratra Thomase jsme vyráželi v noci ven a obstarávali jsme postavu nejen pro nás, ale i pro Amelii se Serenou. Jednoho večera po vášnivém milování jsme to s Amelií nevydrželi a šli jsme se projít k jezeru. Amelia byla venku po třech měsících. Byla strašně bledá a trápila ji nemoc. Procházeli jsme se ruku v ruce, když nás najednou obklíčila skupinka lidí s koltama.
Já věděl, že je s námi konec. Byl to šerif a jeho přátelé. Snažil jsem se ochránit svoji drahou Amelii, ale bylo pozdě. Dal jsem šerifovi pěstí, ale on mě omráčil a moji Amelii si odvedl. Vsadili ji do vězení a tam ji neskutečně týrali. Šerif Amelii znásilnil. Jednoho večera jsem pronikl v přestrojení do vězení, zabil jsem všechny hlídače a odnesl jsem si Amelli, byla velmi slabá a tělo měla plné modřin a šrámů.
Po jejím osvobození jsem vyzvedl její rodinu, sbalili jsme si nejnutnější věci a vypálili jsme náš dům aby to vypadalo, že nás zabili. Usídlili v nedalek jeskyni. Bylo to velmi těžké Amelia den ode dne slábla a já se snažil aby měla dostatek krve, která by jí vrátila sílu. Serena byla nešťastná z toho, jak na tom byla její dcera a tak upnula se na svého syna, který byl smutný z toho, co se stalo Amelli.
Po pár dnech konečně Amelia nabrala sílu. Byla zase v pořádku, alespoň po fyzické stránce. Její psychika ale byla strašná. V noci nespala nebo když spala tak se budila hrůzou, trápily ji noční můry na její znásilnění a věznění. Bylo to pro ni hrozné břemeno se kterým nedokázala žít.
Jednoho dne jsme seděli v jeskyni a povídali si. Ona se najednou zvedla a vyběhla na sluníčko. Snažil jsem se ji zabránit, ale už bylo pozdě. Z mojí drahé Amelie zbyl jen prach a mě zbyly oči pro pláč. Zase jsem přišel o ženu, kterou jsem miloval. Serena a Tim se z její smrti zhroutili a obvinili mě, že jsem ji nedokázal v čas zachránit. Ještě ten večer jsem s hořkostí a bolestí srdci opustil Serenu s Timem, který pro mě byli rodina. Vydal jsem se na cestu vstříc svému dalšímu osudu s bolavým srdcem nad ztrátou snoubenky a rodiny.