3. kapitola - Radostná zpráva
Po překrásném týdnu, který jsem prožil se svojí nejdražší Caroline jsem se, ač nerad musel vrátit zpět ke své kavalerii.
Bojovali jsme proti povstalcům, kteří terorizovali jednu vesnic za druhou. S mojí Caroline jsme si obden vyměňovali dopisy. Jednoho dne mi poslala překrásný dopis, ve kterém stálo:
Můj nejdražší Jaspere,
velice se mi po Tobě stýská. Není dne abych na Tebe nemyslela. Přípravy na naší svatbu vrcholí , už se těším až za měsíc přijedeš a já se konečně stanu Tvojí ženou, paní Caroline Whitlockovou. Včera jsem si byla vybrat svatební šaty. Svatba bude v našem překrásném kostele a oddávat nás bude reverend Johnson.
V našem městě už pár dní řádí gang, který přepadává, okrádá a zabíjí lidi. Velice se bojím nejen o sebe, ale především o svého bratra, který si kvůli mě pořídil svůj vlastní kolt. Vím, že mě ochrání a že se mi nic nestane.
Mám pro Tebe skvělou zprávu. Budeme mít miminko, konečně se nám splní náš sen o krásné a šťastné rodině. Doufám, že to bude chlapeček po kterém tak strašně toužíš. Jsem už ve třetím měsíci.
Už se těším až se ke mě za měsíc vrátíš. Hrozně moc mi chybíš. Doufám, že se Ti vede dobře, vím, že bys byl raději u mě, ale ještě dva roky máš povinnosti k naší konfederační armádě. Musíš bojovat za naši zem, teď se to týká i nás, aby naše děťátko vyrůstalo v bezpečné a svobodné zemi.
Miluji Tě a brzy se mi vrať.
S láskou
Tvá nejdražší Caroline
Po přečtení dopisu jsem si neustále opakoval, že budu otcem. Konečně budeme rodina. Mám všechno o čem jsem kdy snil - skvělou ženu, dítě na cestě, úžasné přátele a poslání v armádě, jsem nejmladším majorem v texaské kavalerii. Já jsem nejšťastnějším mužem na světě.