5. kapitola - Bolest v srdci
Dva týdny jsem bloudil po okolních lesích, byl jsem zničen ztrátou své snoubenky a svého nenarozeného dítěte, přemýšlel jsem, proč se to muselo stát. Nedovedl jsem pochopit, jak mohl být někdo tak krutý a provést takto ohavný čin.
Moje srdce bylo plné žalu, ale i velké nenávisti a zloby.Chtěl jsem najít, ty co to provedli a pomstít se jim, ale věděl jsem, že by Caroline nechtěla, aby se ze mě stal krutý mstitel.
Usadil jsem se v polorozpadlé chatrči a přemýšlel jsem o tom, jak budu žít dál. Hlavou se mi honily myšlenky na moji milovanou Caroline, na naše první setkání na vánočním plese, na první nesmělé dotyky u jezera, na náš první polibek, terý jsem neustále cítil na svých rtech, na náš první dům, který jsem koupil za své vydělané peníze z armády, na naše vášnivé milovaní i na to , když jsem požádal Caroline o ruku. Mé oči byli zalité slzami a já neustále koukal na fotku své ženy, které mi chyběla.
Přemýšlel jsem i nad naším nenarozeným děťátkem, zda by to byl chlapec nebo děvče, na to komu by bylo podobné. Po jejich smrti jsem ztratil jakýkoliv smysl pro život a stala se ze mě troska bez života.
Věděl jsem, že bez své Caroline nedokážu žít a přál jsem si zemřít, abych mohli být my tři navždycky spolu, já, Caroline a naše děťátko.
Vytáhl jsem z pouzdra svůj kolt, přiložil jsem si ho ke spánku, vím, byl jsem zbabělý, ale nedokázal jsem zmáčknout spoušť, uvědomil jsem si, že Caroline by chtěla abych žil dál.Byli tu lidé, kterým jsem pomáhal a kteří mě potřebovali. Po čtyřech týdnech jsem se vrátil ke své kavalerii.