6. kapitola - Setkání s nemrtvou
Po smrti své milované Caroline a našeho nenarozeného dítěte jsem se po měsíci trcuhlení vrátil zpět ke své kavalerii. Jednou jsem dostal rozkaz, abch evakuoval jednu malou vesničku, rozkaz jsem uposlechl a vydal jsem se do vesnice. Přede mnou se naskytl obraz zkázy, viděl jsem polomrtvé ženy a děti, které jsem evakuoval do bezpečí.
Když jsem se vracel z vesnice, tak jsem narazil na tři překrásné ženy. Mě ale zaujala ona, její nádherně kaštanové oči a překrásné dlouhé vlasy. Sestoupil jsem z koně, přistoupil jsem k ženám a zeptal se jich: " Nepotřebujete moji pomoc?". Dívky se na mě pousmály a pak promluvila ona, její líbezný hlas byl úžasný: " Jak se jmenuješ vojáku?". Přistoupil jsem k ní, políbil ji ruku a odvětil jsem : " Jmenuji se Jasper Whitlock madame a jsem nejmladším majorem v texaské kavalerii". Maria se pousmála a řekla: " Myslím, že se mi budeš velice hodit vojáku, doufám, že bitvu přežiješ."
Poté mě ženy pozvaly na piknik. Já měl oči jen pro Marii, její krása byla uhrančivá. Byl jsem chycen v jejích sítích, které si kolem pomalu omotávala. Pomalu mě přecházel smutek, který jsem stále cítil nad ztrátou své Caroline.
Byl překrásný vlahý sprnový večer. Seděl jsem u ohně a pozoroval hvězdy. Po chvíli za mnou přišla Marie a pravila: " Jsi velice krásný a silný muž, můžu Ti dát něco o čem se Ti ani nesnilo, můžeš žít věčně, být nesrmtelný. Zavři oči drahý a já Tě povznesu do ráje". Vyděšeně jsem se na Marii podíval, ale v tu chvíli se naše rty poprvé setkaly, nechal jsem se unést vášní a s Mariou jsem se pomiloval.
Po chvíli jsem zavřel oči a Maria se mi zakousla do krku. Bylo to strašné. Jed byl příšerný a pronikal mi do celého těla, cítil jsem jak mi proniká k srdci. Po chvíli přestalo mé srdce bít. Po pár minutách ale ve mě zažehla nová jiskra. Moje kůže měla barvu jak čerstvě napadlý sníh a já cítil jediné - měl jsem obrovskou chuť na krev, na lidskou krev.